Karel Franczyk

18.1.2017 Rozhovor

Co bys chtěl říci o postavě, kterou jsi hrál?
Je třeba říci, že postava kněze v Shakespearově originálu není. Ta scéna s obřadem je v originále líčena jedním ze sluhů. V našem podání jsme se prakticky přesně drželi děje tak, jak jej dotyčný sluha vypravoval. Podobně to udělali na příklad ve slavném Zeffirelliho filmu i v některých dalších inscenacích a není se čemu divit. Ten obřad je velmi svérázný a obsahuje vděčné prvky grotesky a četné gagy. Důvod, že jej Shakespeare nevložil přímo do děje, bude nejspíš v tom, že nechtěl příliš provokovat církev a její věrné, anebo v tom, že se chtěl vyhnout technickým problémům s vytvořením prostředí kostela pro pouhých několik vět textu.

Co tobě osobně přinesla zkušenost s touto rolí?
Musím říci, že na to, jak je ta role malá, jsem byl na zkouškách režisérem kritizován relativně velmi často. A to plným právem, protože o sobě vím dávno, že jsem herecky "tvrdý" a neučím se snadno. V podstatě jsem vždycky rád alespoň za to, že to ostatním snad moc nekazím. Nakolik se to povedlo v posledním případě, nechci soudit, ale ta zkušenost mi tentokrát dala poznat, že nejen, že malé role jsou důležité (to už vím dávno), ale navíc, že mohou být i převelice těžké.

Co nového ses dověděl o Williamu Shakespearovi?
Je třeba říci, že jsem několik týdnů, možná měsíců důkladně studoval originální text. Bylo to nejen velmi obtížné, ale také nesmírně zajímavé. Osobně mě asi nejvíc překvapila ta živočišnost, která v textu existuje. Nevím proč, ale asi máme všichni tendenci vnímat Shakespeara jako decentního gentlemana v bílých rukavičkách. Byl jsem proto překvapený, kolik je v originálním textu vulgárních slov, dokonce i mimořádně vulgárních. A také, s jakou rozkoší se Shakespeare pouští do sexuálních narážek a dvojsmyslů, kdykoliv k tomu má příležitost.

Jak bys ohodnotil zkoušení a kolektiv souboru?
Myslím, že vše probíhalo ve velmi přátelské, klidné a uvolněné atmosféře. Je to o to cennější, když se vezme do úvahy, že v kolektivu byli studenti, workoholici, ale třeba i dědečkové a babičky – prostě lidi profesně, věkově i založením velmi různorodí. Přesto jsme všichni táhli za jeden provaz a toho si obzvlášť cením.

Jak bys ocenil diváky?
My víme, že v Proskovicích na nás chodí vynikající publikum a velmi si toho vážíme. Při premiéře se to znovu potvrdilo. Lidé velmi pozorně sledovali text a reagovali i na nejjemnější narážky či repliky. V nebývalé míře rovněž zazníval potlesk během představení – nikdo z nás to v takové míře nečekal a bylo to velmi příjemné. Z reakcí po představení bylo vidět, že diváci bez problému, až s radostí, přijali změnu, kterou jsme udělali, když jsme po několika sezónách situačních komedií zahráli komedii klasickou. Nicméně bych chtěl vysvětlit i tak, že určitě nejde o trvalý trend. Budeme se snažit žánry obměňovat, hrát komedie historické i moderní, situační frašky i konverzační veselohry, tak jak jsme se o to ostatně snažili i v minulosti. Jedinou podmínkou pro nás je, aby to byly komedie kvalitní a vkusné.